I když je základem slova menopauza slovo pauza, s pauzou tato událost nemá zase až tak moc co do činění. Pojem menopauza vymyslel v roce 1812 francouzský lékař Charles De Gardanne a jeho původní podoba zněla ménepausie, což je kombinace slova menes (řecké označení měsíce) a pausie (z řeckého výrazu pro skončení). Slovo menopauza tak má ve svém původním znění odkazovat na ztrátu menstruace. V těle ženy se toho odehrává ale mnohem více, než jen ztráta menstruačního krvácení.
Menopauzu zakusí každá žena, která má vaječníky a dožije se určitého věku, ale i přesto je toto téma ve společnosti stále tabuizováno a nemá osvětu, jakou by si zasloužilo - stejně jako jiná hormonálně bouřlivá období jako je např. těhotenství nebo puberta. V naší společnosti si dokonce nese patos ztráty hodnoty a atraktivity. Jako by snižující se ovariální kapacita související s věkem byla biologická vada. A ona je to přitom naprosto fyziologická adaptace, která je v plánu už od samotného početí. Jakoby hladina estrogenu byla jediná hodnota vyjadřující kvality ženy. Jaký paradox v porovnání s tím, jak postmenopauzální ženy vnímají domorodé kultury.
Menopauzou v užším slova smyslu chápeme datum poslední menstruace, tedy jedno přesné datum. Tento údaj lze stanovit pouze zpětně, nejdřív za 12 měsíců, kdy se neobjeví krvácení. V našich končinách to většinou bývá kolem 52. roku. Toto datum má význam především pro výzkum, statistiky, diferenciální diagnostiku abnormálních děložních krvácení, plodnosti atd.
Odvykací kůra
V širším a volnějším kontextu je však slovo menopauza používáno i pro menopauzální přechod. Ať už ale terminologii používáme jakoukoliv, faktem je, že dnem poslední menstruace nic nezačíná ani nekončí. Naopak, začátek celého procesu může být i několik let zpátky. Podle některých autorů dokonce až 16 let. A je to vlastně moc dobře, že tento přechod je skutečně postupným přechodem a přípravou na nové tělo a fyziologické procesy v něm. Protože z hlediska adaptace i symptomatologie je lepší postupný přechod než prudký pád. I tak je tato odvykací kůra na progestronu a estrogenu ne vždy příjemná, ale vždy je příjemnější než když žena vstoupí do postmenopauzy náhle, např. po chirurgickém zákroku nebo z důvodu tzv. primární ovariální insuficience (dříve označované jako předčasná menopauza).
Když porozumíme menopauze v celém kontextu dějů a podpoříme ji, můžeme v ní najít bohatství. Žádné jiné období života ženy nemá takovou schopnost přiblížit ženu sama k sobě jako právě menopauza. Během této životní fáze si většina žen už nic není ochotná nalhávat. Mnohé ženy se dočkají míru ve své mysli i srdcích a objeví nové silné stránky svojí osobnosti. Mají zkušenosti, které nic nenahradí. Mají v sobě moudrost a vědění. Jednu identitu ztratí, ale jinou získají.
Nositelky moci
V domorodých kulturách byly postmenopauzální ženy nositelkami moci a přezkoumávaly rozhodnutí svého kmene. Vzdělávaly mladší ženy a vedly je k odpovědnosti. Byly přirovnávány k semeni, z kterého vzniká vše další – květy i plody. Naše vyspělá kultura to vnímá jinak a spíše povzbuzuje ženy, aby se pomocí hormonální substituce či intervenčních metod snažily vypadat stále mladé. Což ale přesně podporuje jen další odcizení se sama sobě a nedůvěru ve vlastní tělo.
Většina žen netuší, co může čekat, když už přestává očekávat menstruaci. Vždyť o tom ani není zvykem mluvit. A nemluví o tom ani moc samy ženy mezi sebou. Když nevíte a nemáte potřebné informace, je to nepříjemné a paralyzující. Signály těla jsou pro vás nečitelné a matoucí. Máte strach.
Třetina života
Většina žen prožije v období po menopauze třetinu svého života. Počítáme-li i období přechodu, pak dokonce jednu polovinu. Hormonální výkyvy, které se objevují v menopauzálním přechodu mohou být podkladem mnoha potíží. Jak toto období bude vypadat zrovna u vás záleží jednak na vaší genetice (zeptejte ses svojí maminky) a druhak na tzv. faktorech zevního prostředí, tedy na prostředí, v kterém žijete, na způsobu života, míře stresu v něm, přidružených onemocněních atd. Existují teorie, že v tomto období žena nejvíce na svém zdraví pocítí traumata a negativně vnímané zkušenosti z dětství. Tady vyplavou na povrch. Dnes již také víme, že i mezi různými etniky má menopauzální přechod a hormonální změny s ním spojené, různou podobu. Jinak probíhá u bělošek a jinak u afroameričanek.
Je důležité, aby ženy věděly, které potíže jsou sice nepříjemné, ale ne nebezpečné a jsou do určité míry běžnou součástí přechodu. A aby uměly rozpoznat, které naopak mohou signalizovat važnější problém. Mezi nejčastější potíže související s přechodem patří abnormální (menstruační) krvácení, návaly horka a noční pocení, poruchy spánku, snížené libido, bolesti svalů, nárůst váhy atd. Samy o sobě tyto příznaky nebezpečné nejsou, ale mohou vyústit ve zdravotní potíže jako jsou srdečně cévní onemocnění, osteroporóza, demence, deprese, metabolický syndrom... Většina ze zmíněných potíží má jako podklad inzulinovou rezistenci (dokonce i demence), ke které má ženské tělo po snížení hladin estrogenu mnohem větší náchylnost.
Péče v menopauze
Základem všeobecné péče by tedy v tomto období určitě mělo být zaměření se na zvyšování citlivosti vůči inzulinu – a to jak stravovacími návyky, tak i pohybem a budováním svalové hmoty, ale i managementem stresu. Je to investice, s kterou můžete začít kdykoliv a za kterou vám jednou vaše tělo v postmenopauze poděkuje! Vždyť v ní strávíme třetinu života a jak ji strávíme, záleží jen na nás!
Mnohé ženy v menopauze sní o znovuzrození. Sní o tom, co by udělaly jinak, kdyby šel vrátit čas. Tyto sny jsou důležité a dávají najevo, že toho v sobě má žena hodně, co by mělo vyjít na povrch. A menopauzální přechod je přesně tou dobou, kdy se žena potřebuje více než kdy jindy ponořit více do hloubky sama sebe a dát zrodit tomu, co v ní dřímá a zůstalo nevyřčeno. Dát zrodit nové identitě. Té upřímné a opravdové.
MUDr. Kateřina Fialová,
lékařka a koordinátorka projektu Nedoklubko